Ústnatá megera, aneb jak se pije na horním

Po páteční zkušenosti mě napadlo napsat malé pojednání o tom, jak se pije na horním Žižkově a při tom si přihodit tu svojí trošku na pomyslnou kupu hnoje, zvanou česká gastronomická zařízení.

Obvykle, pokud nechcete v prostoru od křižovatky Ohrada nahoru nakoupit drogy, bouchnout nějakou tu zlatku na forbesu a nebo chytit zákeřnou střevní chorobu, jdete s kumpány popít do hospody velbloud. Je tam příjemná atmosféra, Terezka vám nosí pivo hned po dopití předchozího a na lístku je i vodečka ruská standardní za padesát. Kdykoliv během víkendu přijdete, najdete na baru, pod stolem a nebo u fotbálku minimálně jednoho kamaráda.
Co se ale stane, pokud zrovna hraje DJ Arnoštek to svoje fajn-fajnový a vy chcete mít klid na těch pár pátečních piv? O tom, jak se může večer zvrtnout v gastrohoror, budu psát dále.

Jak se to tady dělá?

Jelikož je v okolí kvůli kasínům, vietnamcům a restauracím totální nedostatek hospod, padne volba na jedinou záložní hospodu, nacházející se v prostorách kolejí VŠE. Ta se tam nachází zejména proto, aby se při pátku chytré hlavinky budoucích analytiků, executive project managerů a auditorů, mohly řádně propláchnout levným šnapsem a nacpat toustem, zatímco budou debatovat o tom, jak si jich jednou všimne hedhantr a budou jezdit na mítinky minimálně v passatu.
Úroveň této putyky, jejíž jméno zůstane anonymní, klesá s věkem stejně jako erekce. Zatímco ještě před pár lety to tam vypadlo víc pajzlovitě, byla tam legrace a obsluha s drhnutím jakž takž fungovala ve dvou lidech, dnes v Juve operují na lokál o velikosti většího bytu přesně tři přisluhovačky a jedna hlavní megera. Člověk by řekl, že čtyři jsou lepší než dvě (přesně o dvě) a že pivo vám tam musí při otevření pusy prakticky natéct samo. Jenže to bychom nesměli mít tu čest s bandou slepic, co místo aby svojí práci dělaly alespoň průměrně, když už se neučily a teď točí pivo v podprůměrné putyce, koukají na film s Ashtonem Kutcherem a krafou u pípy s cigárem v ruce. Celý večer se potom táhl ve stylu – Hele vole kde mám pivo?

Nejdůležitější je mít systém

Nejen že se tady nikomu nechce makat, ale ještě navrch k tomu tady funguje systém hodný kosmického věku. Místo toho, aby si člověk mohl objednat, když se náhodou okolo plouží brigádnice s hadrem, musí čekat, až se odněkud zjeví včelí královna s pédéáčkem, které mají samozřejmě jen jedno na lokál. Jinak se prostě objednat nedá, takže zařvání „tři piva slečno“ se sice krásně rozlehne po putyce, ale i když vás náhodou obsluha s čvaňhákem v ruce slyší, tak vám prostě neobjedná. Nedovedu si ale vysvětlit, jak může i s takovým space age prostředkem splést objednávku a přinést čtyři piva namísto tří.
Atmosféru potom dolaďují takové malé radosti, jako že popelník vám vymění po dvou hodinách, tři holky co tam jsou na sklo vám sklo hodinu neodnesou a úplně nejlepší ze všeho je to, jak umějí být nádherně ústnaté. Když totiž na výtku, že by mohly začít trošku něco dělat a nekoukat na televizi, odpoví, že tady nejsme sami a přitom při pohledu na lokál kam až oko dohlédne nikdo nemá pivo, to vás opravdu dokáže dostat do nirvány. Perlička na konec je, že když hostovi polijou záda, tak nejen že se neomluví, ale ještě po upozornění držkujou. K dobru této hospody se dá říct snad jen to, že se tam poměrně slušně vaří. Když už se tedy dostanete tak daleko.

Zde je jasně vidět, že ani kamerový systém, wifi router a dokonce ani pivo z tanku hospodu nedělají. Bohužel to ale nedochází především majitelům těchto hospod.