Harry Potter aneb jak zlo zvítězí nad dobrem...

...aneb jak to bylo doopravdy.
Ballgag.cz přináší svou recenzi série o Harry Potterovi, poté co poslední film dobývá divákovo srdce, musíme vyjít s pravdou ven.

Na úvod je potřeba čtenáře, který není náhodou obeznámen s dějem, uvést do situace. Paní Rowlingová se příliš neobtěžovala svému kouzelnému světu vytvořit historický podtext a čtenářovi či divákovi poté uvádět děj ve smysluplném kontextu. Proto se různé údálosti, které knihu předcházejí, obejvují náhodně napříč sedmi díly a často si odporují či nic neobjasňují. Když uvážíme, že to samé se dá říct o celé kouzelnické společnosti a původu a principu kouzelnictví, dojdeme k závěru, že se jedná o záměr a můžeme konstatovat, že všechny tyto věci chybí v knize úmyslně. Proč? Přece proto, že je to knížka pro děti.
Ale začněme hezky od začátku. O co v knížkách vlastně jde?

Jednoho dne se v kouzelnickém společenství ve Velké Británii mladý kouzelník Tom Raddle rozhodl, že je potřeba reformovat již velmi byrokratickou a dekadentní společnost kouzelníků, která se ukrývala před nekouzelníky. Díky svým pokrokovým názorům a velkému nadání, získal mnoho následovníků, kteří se stejně jako on domnívali, že je potřeba vymanit společnost ze stagnace a otevřít se moderním věcem, aniž by se zapomínalo na velkou historii a dědictví předků. Tato snaha se samozřejmě nelíbila úřadům a lůze, která obsadila lukrativní posty kouzelnického světa. Napětí se vyostřovalo až do chvíle, kdy začal otevřený konflikt. Tom Raddle zvolil umělecký pseudonym Valdemar, který byl nepřátelskou propagandou pozměněn na Voldemort. Ve smyslu rčení, že pravda vždy zvítězí, byl Valdemar nedaleko vítězství, ale jeho závěrečný triumf se změnil v pád. Podlý a plesnivý ředitel kouzelnické školy Bradavice přišel s plánem, kdy očaroval jakési dítě speciální kletbou, která zasáhla Valdemara ve chvíli, kdy dítě chtěl pochovat a nebyl tudíž ve střehu. Přitom zabila i rodiče tohoto chlapce jménem Harry Potter, kterému bylo později sděleno, že jeho rodiče zabil zlý Valdemar. Naštěstí Valdemar nezahynul díky svým bezpečnostním opatřením a časem se mu podařilo nabýt fyzickou podobu.

Mezitím spratek, který se stal nástrojem podlých triků, dospěl a začal chodit do kouzelnické školy. Než nastoupil do školy, žil u sestry své matky a jejího manžela. Díky jeho povaze líného floutka byl šikanován svým bratrancem. Jeho studium bylo bídné, neboť byl slavný díky Valdemarově zkáze, sklízel ovoce své slávy ve formě protekce. V závěru první knihy se mu díky štěstí a neposlušnosti podaří zachránit mocný kámen, který chtěl Valdemar využít ke svému návratu. Potter se neštítí obvinit hodného učitele ze společení s Valdemarem, což by bylo trestáno. Na konci knihy je odměněn úlisným ředitelem, přestože za své jednání měl být vyloučen. Jeho ego roste.

Za několik let na škole se naučil průměrně pět kouzel, zatímco jeho vrstevnící jich ovládali desítky. Ve druhém dílu, díky pomoci svých pohůnků zabije hada, který byl do školy umístěn pro ochanu studentů, celý incident vyloží tak, že had napadal studenty. Ve třetím díle zjistí, že jeho kmotr, který seděl ve vězení za vraždy, uprchl a snažá se ho vyhledat. Zjizvený pseudohrdina se s ním kontaktuje a padnou si do oka. Svého známého zneužívá při vyhrožovaní mladším studentů.

Do čtvrtého ročníku studia nežli se vrátil Valdemar, měl tento brýlatý nedouk velmi slušnou reputaci, kterou získal díky zasluhám jiných, svým vřelým přátelstvím s úlisným starým dědkem, který šéfoval škole a také svým kmotrem-vrahem. Nezanedbatelná protekce ředitele bradavic a oddanost několika přátel, kteří ho tupě následovali, zapříčinila obdiv mezi veřejností, samozřejmě nezasloužený. V této fázi série se dětská knížka začíná zabývat vztahy ač asexuálními a dochází k vraždám a děj se komplikuje. Přesto autorka nepovažuje za nutné rozšířit koncepci kouzelnického světa. V tomto čtvrtém roce docházky do kouzelnické školy se podaří díky zásahu štěstěny navrátit tělo Valdemarovi, který začíná shánět své přívržence. Tím čtvrtá kniha končí.

Brýlatému nekňubovi v tu chvíli dojde (díl pátý), že je v ohrožení jeho reputace a bude pravděpodobně vystaven pomstě Valdemara. Místo aby začal tvrdě pracovat na svých schopnostech, žije dále lehkomyslným životem a využívá své slávy. Ředitel ho marně urguje aby se naučil bránit svou mysl před Valdemarem. Neboť nebyl schopen naučit se obranu své mysli, díky svému egu a malým schopnostem, ocitá se v nebezpečí on i několik jeho poskoků, kteří ho mají za spasitele, přestože většina z nich ho nadáním i inteligencí převyšuje. Brýloun a jeho pohůnci jsou vylákáni do pasti, ale opět díky štěstí a naivitě záporných postav, unikají ze spárů Valdemarových přátel. Přesto se Brýlatý moula opět zachová scela nesmyslně a vběhne do pasti samotnému Valdemarovi. Ve chvíly kdy má dojít ke spravedlnosti a Harry Potter má být potrestán za svou pýchu a hloupost, přichází na pomoc ředitel Bradavic. Obrýlenec opět unikl o vlásek díky cizí pomoci. Díky jeho neuváženosti umírá jeho kmotr, což je jediný přeživší člen jeho rodiny. Kmotr umírá v souboji s přivrženkyní Valdemara, která ho v sebeobraně usmrtila. Brýlatec neviní sebe, nýbrž všechny okolo.

V dalším školním roce se opět brýlatý mentál nic nenaučil, ale byl ředitelem školy zasvěcen do likvidace bezpečnostních pojistek, které Valdemar vytvořil pro případ, že bude zákeřně zabit.
Na konci knihy ředitel umírá. Brýloun opět nebyl schopen nic vykonat, nikoho potrestat a přežil opět díky ostatním. V pokusu o pomstu profesorovi, který ukázal, že stojí na správné straně a shodil dědka z věže, je ztrapněn a má opět štěstí, že přežil. Přestože nebyl schopen se tomutu učiteli postavit svými schopnostmi, jeho ego neutrpělo šrám a dále byl odhodlán zničit samotného Valdemara. Samozřejmě k tomu musel použít podlé metody.

V epickém finále knihy - totiž posledním dílu, likviduje sralbotka všechny pojistky. Nyní si uvědomuje, že ani tato podlost mu nezaručí vítezství. Díky tomu, že se jedná o nýmanda, vůbec hot o nezastaví v jeho pokusu o likvidaci Valdemara, přičemž spoléhá na ostatní a na štěstí. Následně vyvolává díky lžím a dezinformacím "bolševickou" revoluci v srdci nové lepší společnosti, kterou zavedl Valdemar. Jeho chování logicky působí na kouzelnickou lůzu a proto je následován. V naprostém závěru ve chvíli kdy měl být Harry Potter zabit a všichni měli žít šťastně až na věky, v tu chvíli je zabit Valdemar za nevyjasněných a trapných okolností svědčící o autorčině velké fantazii. Harry Potter lže o Valdemarových záměrech a je opět oslavován jako hrdina. Člověk se znalostí dvou kouzel z prvních dvou let studia, který využíval druhé a měl obrovské štěstí dále pěstuje svůj kult osobnosti. Po smutné porážce Valdemara, kterému se nedostalo ani vojenských poct, se vrací společnost do starých prohnilých kolejí a lůza oslavuje. Pokrokářské myšlenky jsou potlačeny a vše funguje jako dříve.

Důsledek celé knihy je zdrcující, ale zároveň poučný: Ne vždy vyhraje dobro nad zlem děti, teď již neplačete, však Valdemar se zase vrátí. A teď už do postele a spát.
Nabízí se ještě jedno ponaučení a to: Děti vůbec se nesnažte, vždycky tu bude někdo kdo to za vás zvládne a nebo prostě budete mít štěstí.