Náhodou jsem tenhle týden zvedl hlavu od ducha povznášejícího studia na soukromé škole a šokovaně jsem musel za propálenou záclonou konstatovat jaro. Ne, nebudu tady rozebírat krásy přírody, rozkvetlá poupata a ptáky vracející se ze zimních krajin, protože co si budeme povídat - o přírodě toho vím asi tolik co čtrnáctiletý výrostek o penetraci zezadu.
Spíš bych rád oslavil tu krásnou dobu, kdy se moje čtyřkilometrová cesta autem do školy stává testosteronovou a adrenalinovou záležitostí. Tu se podél cesty vyloupne výstřih, ladná nožka laně, případně křivky pozadí a já při znovunabytí vědomí (potom co krev opustí oblast třísel) zjišťuju, že mám metr na zabrždění před africkou babičkou, na auto padá z okna piáno, kafe se mi rozlilo všude po palubce mého dýzlového oldtimeru a jenom o centimetr jsem minul osmipatrový svatební dort nesený dvěma liliputy.
Za poslední týden jsem jenom za volantem tolik imaginárních sexuálních zkušeností, že mě to skoro až nudí. Jak krásná to doba a místo kde můžeme žít, že se člověk jenom na ulici může takhle pokochat. Proč ale píšu o svých erekcích za volantem? Ano, správně, jako obvykle se jedná o dopravní propagandu. Opět jste se napálili a budete číst jeden z mých dopravně antifašistických výlevů, v dnešním případě spíš jenom takových poznámek.
Nedávno se v rámci snahy posrat všechny normální řidiče z pera páně Bárty- majitele soukromých armád - objevil návrh, že by se mělo zakázat mluvit za volantem po telefonu i s handsfree.
Jak mimo realitu musí být člověk, aby si myslel, že podobná legislativa může pomoct vymýtit ta kvanta idiotů na silnicích. Při jakékoliv cestě po Praze vidím mnohem větší problémy – například slepice ve vyšukaných audi Q7, fotry od rodin ve firemní oktávce s rakví thule na střeše, co se bojí jet víc než 40 km/h, floutky ve firemních fábiích gumující na křižovatkách, studentky filosofie v cliu postrádající elementární znalost silničních pravidel a tuzéry v hondě crx (takzvané „céro“), co se snaží Jarmilám na sedadle spolujezdce ukázat kvality svých nových spoilerů (pyčo).
Místo potírání těchhle základních hříchů našich silnic se pan Bárta, toho času bez řidičského průkazu, rozhodl perzekvovat lidi mluvící do telefonu. Podle této logiky bychom mohli zakázat mluvit se spolujezdcem, poslouchat rádio, konzumovat housku se salámem a nebo dokonce myslet. Když ale zakážeme všechny tyto činnosti, pořád se může stát, že to někdo z nás napálí do první lampy, protože okolo projde štěrbina s vemanama většíma než mlékárny Kunín.
Já tedy říkám mysleme, nevolme idioty a kochejme se bezpečně. Nezapomeňte sdílet a mějte se jak chcete.
Žádné komentáře:
Okomentovat