Libeň versus svět, aneb dopravní kvílení

Různé zájmové spolky, věnující se bezpečným cestám do školy, právům pumpičkářů (cyklistů), právům lidí bydlících okolo magistrály a všem možným dalším právům od prvoků, až po astmatické jezevce a HIV pozitivní striptérky, se v poslední době začaly zabývat připravovanou stavbou městského okruhu v Libni. Nebudeme si tu nic nalhávat, Libeň prostě nemáme rádi. Nemáme jí rádi dokonce natolik, že bychom byli schopni odprodat ji za jedno symbolické euro Maďarsku, aby zde zřídilo obří kafilerii a továrnu na klobásy. Co mi ale skutečně vadí, je jekot všech těchto Buzno*šlapů a Pražských kravek, kteří by nejraději viděli všechny majitele aut v kládě na náměstí. Nějak tak prostě nesdílím touhu se vydat v saku na cestu plnou dobrodružství po Pražských ulicích, abych o hodinu později přijel do školy a lilo ze mě jako z členů občanského sdružení VORP při pomyšlení na anální sex, případně abych si za bicykl zapřáhnul pojízdnou saunu a oddával se za asistence šesti dalších svlečených a spocených chlapců relaxaci na břehu Vltavy, jako to s oblibou dělají členové tohoto spolku.

Rozhodl jsem se proto nabídnout řešení revitalizace prostoru Libně, které ani při nejlepší vůli nemůže popudit nikoho z těchto milovníků zelené barvy a zelených erotických pomůcek. Toto řešení je zde:

Kdo z obyvatel by snad s tímto záměrem nesouhlasil, bude vybaven instruktážní kartou a šnorchlem.